Dluhopisy, nebo také obligace či bondy, jsou v posledních letech jedním z nejvyhledávanějších investičních nástrojů, které oproti akciím zajišťují věřiteli předem stanovený finanční výnos. Emitenti využívají dluhopisy jako prostředek k získání kapitálu pro financování své činnosti či pro svůj další rozvoj. Pro emitenta může dluhopis představovat alternativu k bankovnímu úvěru. Investoři se naopak pokouší ochránit své úspory před rostoucí inflací, či své úspory zhodnotit. Právě zvýšený zájem investorů o dluhopisy, zejména pak ty korporátní, sebou přináší také vyšší zájem podvodných emitentů, kteří nabízí neúměrně vysoký úrok, nebo-li kupón, čímž se pouze pokouší nalákat neznalé investory.
Na co by si tedy neznalý investor, který například investuje do dluhopisů poprvé, měl dávat největší pozor, a co dělat, když se emitent dluhopisů posléze ukáže jako podvodník. Právě na tyto otázky se pokusíme v našem článku nalézt odpovědi.
Co dělat před samotnou koupí dluhopisů?
Před samotnou koupí dluhopisů by si každý investor měl emitenta daných dluhopisů, do kterých chce investovat. Zde lze doporučit prověřit obchodní rejstřík společnosti a evidenci skutečných majitelů s důrazem na to, zda se jedná o zavedenou společnost či nově vzniklou, a kdo danou společnost skutečně řídí. Následně je vhodné nahlédnout také do sbírky listin, kam jsou společnosti povinny zakládat účetní závěrky a do insolvenčního rejstříku. Budoucí investor si může pořídit také výpis z centrální evidence exekucí, avšak to je již zpoplatněno. Předchozí databáze jsou zdarma.
Po lustraci emitenta je důležité podrobně prostudovat emisní podmínky či prospekt, je-li vydán. Platí, že emisí podmínky nepodléhají schválení od České národní banky. Prospekt pak představuje informační dokument pro investory. Prospekt je emitent povinen vydat při emisi nadlimitních dluhopisů v celkovém plnění vyšším než jeden milion eur. Má standardizovaný obsah a před uvedením dluhopisů na trh ho musí schválit Česká národní banka. Je však třeba zdůraznit, že při schvalování prospektu Českou národní bankou nedochází k pověřování finanční situace emitenta, jedná se pouze o formální požadavek a kontrolu, zda prospekt obsahuje zákonné náležitosti. Česká národní banka v zásadě ani nemá právo kontrolovat správnost informací, které emitent v prospektu uvede.
Emisní podmínky obsahují informace o jmenovité hodnotě dluhopisů, měně, ve které obchodnování dluhopisů probíhá, o stanoveném výnosu, a to nejčastěji v procentuální výši a na roční bázi, a podmínkách splatnosti výnosu, zejména kdy a za jakých podmínek má být výnos vyplacen.
Tedy zde emitent zjistí přesný termín výplaty výnosů, a zároveň uvedení data splatnosti emise, tj. okamžiku, kdy mu bude emitentem vyplacena jmenovitá hodnota dluhopisu. Dále emisní podmínky obsahují údaje o emitentovi a účelu, pro který emitent emise vydává. Důležité jsou také informace o tom, zda se jedná o dluhopis listinný či zaknihovaný, podmínky převoditelnosti dluhopisu, či zda jsou dluhopisy zajištěné. Emisní podmínky mohou také určit případnou podřízenost dluhopisu nebo, že je emitent oprávněn splatit jednotlivé dluhopisy včetně poměrného výnosu před datem jejich splatnosti. Vlastník dluhopisu může předčasné splacení žádat také, a to na základě emisních podmínek, je-li to v nich upraveno, či za podmínek stanovených v zákoně o dluhopisech.
Práva vlastníků dluhopisů?
Základním právem, kvůli kterému si investoři dluhopisy kupují, je nárok na vyplacení jmenovité hodnoty dluhopisu, a v případě dluhopisů s konkrétním datem splatnosti, vyplacení ke stanovenému datu. Dalším významným právem, kterým vlastníci dluhopisů disponují je právo účasti a hlasování na schůzi věřitelů, neboť tu je emitent povinen svolat v případech, kdy chce změnit již vydané emisní podmínky.
Stává se, že emitent není schopen nebo ochoten vyplácet jednotlivé úroky či dokonce splatit ani samotnou jistinu. Dluhopisy nejsou pojištěny, když eminent nesplácí jistinu či úroky, nemohou se investoři obrátit na Garanční systém finančního trhu. Je proto vhodné průběžně kontrolovat finanční situaci emitenta a v případě zjištění problémů nebo při prodlení se splacením výnosu či jistiny jednat co možná nejrychleji. S vymáháním se vyplatí neotálet a je lepší situaci řešit v souladu s emisními podmínkami a platnou právní úpravou dříve, než se emitent dostane do platební neschopnosti a bude zahájeno insolvenční řízení. V průběhu doby splatnosti dluhopisu může emitent po domluvě s věřiteli prodloužit splatnost dluhopisů. Jedná o podstatnou změnu emisních podmínek, ke které je proto potřeba souhlas schůze vlastníků dluhopisů. Věřitelé, kteří s tímto nesouhlasí, mají právo na vykoupení jejich dluhopisů včetně poměrné nesplacené části úrokového výnosu.
Není-li splatnost dluhopisů prodloužena, platí obecně, že je-li emitent v prodlení déle než sedm dní ode dne, kdy právo spojené s dluhopisem mělo být splněno, je emitent povinen svolat schůzi vlastníků dluhopisů. Neučiní-li tak emitent, je oprávněn svolat schůzi vlastníků také samotný vlastník dluhopisů. Schůze vlastníků se pak může usnést na tom, že emitent je povinen plnit práva spojená s dluhopisy dle emisních podmínek, tudíž, nezačne-li emitent ani poté plnit, může vlastník dluhopisu požadovat předčasné splacení dluhopisů na jeho žádost. Budou-li předčasné splacení žádat všichni vlastníci dluhopisů, je emitent povinen splatit předčasně jmenovitou hodnotu všech nesplacených dluhopisů a k tomu poměrnou nesplacenou část úrokového výnosu z těchto dluhopisů. Právo na výplatu výnosu z dluhopisů je pohledávkou vlastníka dluhopisů za emitentem. Je-li proto emitent v prodlení se splacením výnosu, je možné pohledávku uplatnit u soudu a požadovat vydání soudního rozhodnutí, kterým je uložena povinnost emitenta uhradit nesplacený výnos. Vhodným řešením je podání návrhu na vydání platebního rozkazu dle ustanovení § 172 občanského soudního řádu na základě předložených listinných dokumentů. Mezi předkládané listiny je nutné přiložit také originál listinného dluhopisu, smlouvu o úpisu a emisní podmínky. Jedná-li se o zaknihovaný dluhopis, předloží vlastník takového dluhopisu smlouvu o úpisu, emisní podmínky a výpis z příslušné evidence, v níž je zaknihovaný dluhopis veden, čímž prokáže vlastnické právo k zaknihovanému dluhopisu. Se soudním řízením se pojí povinnost žalobce, tedy vlastníka dluhopisu, uhradit soudní poplatek. Pokud schůze vlastníků dluhopisů svolána nebude, může vlastník dluhopisu vymáhat jednotlivé dílčí úroky, které jsou již splatné, a to stejným postupem.
Je-li již vůči emitentovi zahájeno insolvenční řízení, je jedinou možností vymáhání pohledávky z dluhopisu její přihlášení do insolvenčního řízení. V insolvenčním řízení je možné, stejně jako v řízení u soudu, uspokojit nejen jistinu dluhopisu, ale také právo na výnosy. Přihlásit lze také nasplatnou pohledávku. Přihlášku pohledávky je však nutné uplatnit v zákonem stanovené lhůtě, tedy od okamžiku zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku, přičemž tato lhůta činí 2 měsíce od vydání rozhodnutí o úpadku. Zmeškání této lhůty nelze prominout, soud tedy k později podaným přihláškám nepřihlíží.
Pokud má investor podezření, že peněžní prostředky z upsaných dluhopisů emitent použil k jinému účelu, než deklaroval v emisních podmínkách, může se jednat o podvod dle § 209 trestního zákoníku. V takovém případě může vlastník dluhopisů podat trestní oznámení vůči emitentovi na Policii ČR či státní zastupitelství. V rámci trestního řízení v adhezním řízení pak lze uplatnit i právo na náhradu škody vůči pachateli trestného činu.
Problematika vymáhání dluhopisů je poměrně složitá, vždy je třeba myslet na to, že emitent se musí řídit pouze emisními podmínkami a platnou legislativou. Jednoduše řečeno platí vše, co je v emisních podmínkách ujednáno. Naše advokátní kancelář je však vždy připravena pomoci. Neváhejte se proto na nás obrátit, ať již v případě menších dotazů či vážnějších problémů.